Proč jsem si vybrala zrovna studium čínštiny?
30. 11. 2010
Jako malé dítě jsem si často prohlížela máminy knížky. Bavilo mě to hlavně kvůli barevným obrázkům a fotkám, které byly uvnitř. Učila výtvarnou a estetickou výchovu na základní škole, a knihy, jakkoliv velké, jakkoliv tlusté či tenké, staré i nové, vždycky byly zdrojem její inspirace. Často jsme v nich dokonce listovaly společně, vyprávěla mi, jak co mohlo vzniknout, proč některé věci vypadají tak, jak zrovna vypadají a podobně. Vymýšlela si nikdy neexistující příběhy ke každému obrazu či fotce a já ji pozorně naslouchala, nedokázala jsem uvěřit, jak se věci, o kterých vyprávěla, mohly vůbec kdy přihodit.
Když jsme pak vyrostla, poznala jsem, že mnohé z těch pohádek, které mi s oblibou říkala z paměti nad otevřenou knihou, byly jen smyšlené historky. Ale nezazlívala jsme jí to. Ocenila jsem, jak skvěle vždycky dokázala roznítit mou fantazii.
Tahle záliba mi zůstala dodnes. Často listuji knihami, které odpočívají na stole v její pracovně. To, co se pod obrazy píše, si snadno dokážu přečíst sama, a i když se z toho tak trochu vytratila má dětská představivost, moje zvědavost a touha poznávat nepoznané, zaujala její místo.
Když jsem pak odešla studovat vysokou školu do jiného města, volný čas, kterým jsem dříve tolik disponovala, naprosto vymizel. Přesto jsem se domů vracela vždycky ráda, ačkoliv moje návštěvy tam byly stále méně časté.
Nicméně v době, kdy jsem měla po všech důležitých zkouškách a čekalo mě horké léto a s ním dlouhé, téměř čtyřměsíční, prázdniny, jsem se domů vrátila na delší časový úsek, než na obvyklý víkend. Chtěla jsem tam zůstat, co možná nejdéle to půjde. Nehonil mě čas, studium, práce ani povinnosti, a tak jsem, po dlouhé době zase jednou zalezla do máminy pracovny, a se zaujetím jsem se začala probírat knihami, které tam odpočívaly, čerstvě přinesené z knihovny.
Už podle titulů bylo jasné, že během několika příštích hodin bude se svými žáky probírat čínskou kulturu, čínštinu a hlavně čínské písmo jako takové. Vynořilo se přede mnou mnoho knih o kaligrafii. Abych byla upřímná, zpočátku mě to příliš nenadchlo. Vše, co jsem věděla o Číně a její kultuře by se dalo shrnout do několika geograficko-politických vět, které by byly jen suchým konstatováním. Znala jsem nějaká fakta, která ovládá snad každý člověk, takové to povinné minimum, které se dovíte ve škole, v televizi či v nějakém magazínu o cestování.
Rozhodně toho nebylo tolik, aby to ve mně probudilo sebemenší chuť dovědět se něco víc. Knihy o Číně a čínštině přede mnou jen líně ležely. Chvíli jsem váhala, ale vzhledem k tomu, že jsem stále ještě trpěla takovým tím klasickým „zkouškovým syndromem“, kdy vám nepřetržitě bliká v hlavě, co všechno musíte udělat, že je třeba nelenit a přečíst ještě tohle, zítra se naučit tamto a během příštího týdne získat zápočet z toho či onoho, bezmyšlenkovitě jsem po jedné z těch knih na stole sáhla. A než jsem se stihla pořádně rozkoukat, měla jsem za sebou prvních pět kapitol.
Šlo to prakticky samo. Čínská kultura a tradice se mi brzy dostaly pod kůži a já během dvou týdnů „slupla“ většinu z těch knížek.
Zašla jsem do knihovny a začala jsem se pohlížet po něčem trochu zainteresovanějším v samotné čínštině. Narazila jsem na pár svazků, které pojednávaly o čínštině pro samouky. Něco jsme si půjčila domů, snažila jsem se tím vším probírat, ale většinou šlo jen o teoretické studie o čínštině, což mě po chvíli přestalo bavit.
Prázdniny se pomalu začaly rozjíždět, ale já si uvědomila, že tři týdny naprostého nic nedělání mi bohatě stačili.
Bylo nádherné léto a mě poletovala v hlavě otázka, zda zkusit či nezkusit studium čínštiny. Nakonec zvítězila má disciplinovanější polovina a já naplno rozjela hledání vhodného jazykového kurzu čínštiny. Řekla jsem si, že beztak nemám o prázdninách co dělat, a tohle by mohla být opravdu zajímavá zkušenost. Z knih jsem už něco málo vyčetla, a tak jsem nabyla dojmu, že nejsem takový ten typický začátečník.
Obešla jsem pár jazykových škol, v jejichž letácích jsem našla nabídku studia čínštiny. Nejvíc mě oslovil kurz čínštiny v Praze, který poskytuje společnost Tutor. Musím říct, že jsem měla štěstí, přihlásila jsem se takřka na poslední chvíli. Nicméně to vyšlo, a já byla ráda, že jsem si na léto našla aktivitu podle svého gusta.
Zpočátku jsem sice měla strach, že studium čínštiny nezvládnu, ale hned po úvodní hodině jsem na něj zapomněla. Lektorka, která vedla výuku čínštiny, byla velmi sympatická a hlavně chápavá, takže samotný proces učení dokázala člověku zpříjemnit. Ke konci kurzu jsem si posteskla, jaká je škoda, že takovou úžasnou schopnost nemají někteří učitelé na vysokých školách.
Studium čínštiny se stalo mým velkým koníčkem, a tak mu věnuji čas i během svého vysokoškolského studia. Zatím si nejsem úplně jistá, kam tahle záliba bude směřovat, ale rozhodně bych čínštinu chtěla nějakým způsobem do svého budoucího života aktivně zapojit, kdo ví, třeba i do toho profesního.