Proč jsem začala se studiem portugalštiny?
30. 11. 2010
Každý rok, vždy někdy ještě v začátcích léta, jezdím na dovolenou do Portugalska. Je tomu tak už skoro dvanáct let. Považuji to za svou tradici, které zůstávám věrná, ať se děje, co se děje a hrdě mohu prohlásit, že jsem zatím ani jedinkrát nebyla donucena tenhle každoroční výlet přerušit.
Vlastně jsem s tím začala úplně náhodou, když jsem zavítala do své oblíbené cestovní kanceláře, s kterou obvykle jezdím do zahraničí. Cestuji opravdu ráda. Každý člověk má nějakou zálibu, která mu skýtá určitý pocit úlevy a relaxace, je zdrojem jeho vnitřního klidu a harmonie, protože, jak jsem si sama na sobě ověřila, práce je sice velmi důležitá, ale není to vše. Neměli bychom se měnit ve workoholiky, kteří ztratili ponětí o tom, co je to volný čas. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem začala cestovat. Ráda poznávám nové lidi, ochutnávám nová jídla a sleduji zvyky a tradice, které jsou vlastní jiným zemím.
Tak tedy když jsem opět po roce, jakožto stálá klientka, navštívila svou cestovní kancelář, přemýšlela jsem, kam se vydám tenhle rok. Procestovala jsem toho za svůj život opravdu hodně, v Evropě už zbývalo jen málo zemí, které jsem zatím nepoctila svou návštěvou. Listovala jsem katalogem nabídek. Většinu z nich jsem znala z vlastní zkušenosti, moc často sortiment neobměňují, řekla jsem si. Když už jsem se pomalu, ale jistě, blížila k samotnému konci katalogu, spočinul můj zrak konečně na něčem novém.
Ano, Portugalsko! Tam jsem ještě nebyla! Z mé tváře zazářil úsměv, konečně jsem narazila na něco dosud nepoznaného, co mě skutečně lákalo. S pracovnicí cestovní kanceláře jsem se dohodla na termínu, který by byl pro mou cestu nejvhodnější, vysvětlila mi ještě několik málo drobností, které mě zajímaly, a tím to v podstatě bylo dohodnuté. Během několika dnů jsme zájezd zaplatila. Do mé cesty zbývalo sice ještě několik měsíců, ale už teď jsem byla nadšená a hlavně natěšená na všechna ta nová dobrodružství, která mě v Portugalsku čekají.
Nastal den mého odletu a já měla všechno naprosto pečlivě zabalené v několika menších kufrech. Teď už jen stačilo, aby přijel objednaný taxík a odvezl mě na letiště. Záhy se tak stalo a sotva jsem se naposled ohlédla z auta za svým domkem, už jsem seděla v letadle.
Kdykoliv cestuji do cizí země, řádně se na to připravím. Hovořím sice plynule anglicky a německy, ale vždy, když mám navštívit nějakou novou zemi, přibalím si s sebou buďto slovník anebo učebnici pro samouky s jejím jazykem. Výjimku jsem samozřejmě neučinila ani tentokrát, a tak mi z malé kabelky vykukovala kniha o portugalštině. Předem říkám, že jsem s portugalštinou nikdy předtím neměla tu čest, nicméně měla jsem za to, že naučit se nějaké ty základní fráze, nebude problém. Vlastně mi to takhle fungovalo s každým tím jazykem, který jsem potřebovala vždycky zhruba na těch čtrnáct dní mého pobytu v dané zemi, a tak jsem si nedělala starosti s tím, že by to s portugalštinou mohlo být jiné.
Když jsem v letadle učebnici portugalštiny otevřela asi tak podruhé v životě (poprvé jsem tak učinila v knihkupectví), trochu mě to zaskočilo. Žila jsme v představě, že portugalština je něco jako španělština s určitými obměnami. Pochopitelně jsem nečekala, že oba jazyky budou stejné, ale podobné by přeci být mohly, vrtalo mi hlavou. Ve Španělsku jsme byla hned několikrát, tudíž jsem některé fráze měla ještě čerstvě v paměti. K mému překvapení tomu tak vůbec nebylo.
Na první pohled mi bylo jasné, že tyhle dva jazyky, o kterých jsem si myslela, že fungují skoro jako dvojčata, mají jen pramálo podobných znaků. Když jsem tou knihou listovala přeci jen trochu obezřetněji, narazila jsem na několik atributů, které jsou portugalštině a španělštině příbuzné, ale žádná velká sláva to rozhodně nebyla.
Nechtěla jsem to vzdát hned na začátku, a tak jsem se prokousala několika prvními stranami s patrnými obtížemi, ale jak jsem pokračovala dál, zdálo se mi to už přeci jen trochu logičtější.
Musím přiznat, že mojí první dovolená v Portugalsku byla naprosto úchvatná. Počasí vyšlo skvěle a místo, kde jsem byla ubytovaná, opravdu nemohlo být vybráno lépe. Neměla jsem v úmyslu prosedět celé dny jen v letovisku u bazénu, to je činnost, které se mohu věnovat i u nás na chatě u rybníka. Hned první den jsem si zakoupila místní mapu a vytyčila jsem si velké cíle. Plánovala jsem navštívit všechna zajímavá místa v okolí, což se mi, až na některé malé výjimky, povedlo splnit.
Portugalsko mě jednoduše okouzlilo, a já byla přesvědčená, že se sem minimálně ještě jednou budu muset vrátit. Samozřejmě že ne do stejné oblasti, naopak, chtěla jsem ho poznat v celé jeho kráse. Po návratu domů jsem nelenila a vyhledala jsem si všechna podstatná fakta, která mě o táhle zemi zajímala. Během několika dalších týdnů jsem kontaktovala svou mateřskou cestovní agenturu s tím, že bych měla zájem podívat se do Portugalska příští rok znovu, ale na jiné místo. Obratem mi zaslali nabídku na příští rok, kde bylo mé vysněné Portugalsko hned čtyřikrát, a tak jsem dlouho neváhala a už v listopadu jsem měla objednaný zájezd.
Jedinou takovou malou černou skvrnkou na celém tom úžasném pobytu byla moje neschopnost dorozumět se v portugalštině. Musím říct, že mě to opravdu mrzelo, protože jsem neustále trpěla dojmem, že mi tak něco uniká a hlavně, v Portugalsku nemůžete počítat s tím, že se všude domluvíte anglicky.
A tak jsem se rozhodla ještě pro jednu věc. Umět dva jazyky se mi v tu chvíli zdálo jako nic. Prošla jsem si hned několik nabídek jazykových škol, které otevírají studium portugalštiny. Neměla jsem žádné předchozí zkušenosti jak s jazykovou školou, tak se samotnou portugalštinou. Znalost jazyků, které jsem doteď ovládala, jsem získala během studia na střední a následně vysoké škole. Nicméně se mi zachtělo trochu zariskovat, a tak jsem si z těch několika nabídek studia portugalštiny vybrala to, které nabízí společnost Tutor. Jejich kurzy portugalštiny v Praze pro mě byly ideálním řešením, a to hned z několika důvodů. Nemusela jsem kvůli výuce portugalštiny nikam dojíždět, nepočítám-li těch několik málo stanic metrem. Navíc mám kvůli práci trochu problém s časovou flexibilitou, takže mi vyhovovalo, že se kurzy portugalštiny konaly většinou v podvečerních hodinách.
Musím říct, že jsem na své rozhodnutí studovat portugalštinu velmi pyšná. Není to jazyk, který u nás ovládá každý druhý, jak je tomu třeba s angličtinou. Co mě ovšem těší ještě víc, je fakt, že už po prvním půlroce studia portugalštiny jsem si mohla ověřit své pokroky na dovolené v Portugalsku. Možná vás to překvapí, ale až na nějaká drobná zaškobrtnutí, to má, dnes již daleko vytříbenější, portugalština tehdy ustála, což mi dalo ještě větší chuť do dalšího studia.