Švédština First Minute
30. 11. 2010
S manželem jsme jako prozatím bezdětný pár měli tu výhodu, že jsme nikdy nemuseli naše dovolené plánovat dopředu. Pokud jsme si něco vyhlídli a rozhodli se pro určitou lokalitu, měli jsme sbaleno během dvou hodin a mohli bez závazků vyrazit. Nepřemýšleli jsme tak dopředu o tom, kde dovolenou strávit. Chtěli jsme si pouze pořádně odpočinout, poznat novou krajinu, lidi, vykoupat se v moři. To byli všechny požadavky, které jsme na naši dovolenou kladli. Společně jsme tak procestovali již nějaký kus Evropy, převážně pak slunečný jih. Když jsme proto pár dnů před začátkem dovolené vyhledávali po stránkách cestovních kanceláří, kam zavítat pro tento rok, hledali jsme zejména směrem na jih. Ačkoliv byla nabídka zájezdů celkem pestrá, nikam do severní Afriky se nám nechtělo. Evropa nám vyhovovala, hledali jsme proto zejména tam. Když jsme však v internetovém vyhledávači zadali jako destinaci „Španělsko“, namísto té se nám na obrazovce objevilo sice také na „š“ začínající, ale „Švédsko“. Nejspíše nějaký náš překlik, chtěli jsme okamžitě nabídnutou stránku zavřít. Přesto jsme se zběžně podívali a zůstali oba u vytržení. Naše pohledy padly na naprosto panenskou a klidnou krajinu, úžasnou architekturu a nakonec i docela příznivé počasí. V tu chvíli jsme se na sebe s mužem podívali a bylo to jasné, pojedeme do Švédska.
Proč stále procestovávat jenom teplé jižní evropské kraje? Proč nepoznat i trochu ze severu? Oba jsme byli nadšení z toho, že jsme se rozhodli pro něco úplně nového. Znamenalo to totiž konec všem turistickým lokalitám, nabídkám a menu v češtině, potkávání sousedů uprostřed italské promenády. Koupili jsme tedy outdoorový zájezd do Švédska pro dva. V reálu to mělo znamenat, že budeme deset dní jezdit po švédské krajině, lézt po místních vrcholcích, chodit na túry po národních parcích a seznamovat se s něčím trochu více, nežli je jenom běžná turistika. A protože jsem i tentokrát kupovali zájezd jako last minute, museli jsme nasadit vražedné tempo, abychom všechno vybavení nejenom zabalili, ale v některých případech i zakoupili. Šaty, boty na vysokém podpatku, to všechno zůstávalo doma, a naopak sportovní souprava, pořádné pohorky a čepice na hlavu, to se shánělo na poslední chvíli. Přestože mě několikrát v tom shonu napadlo, jestli jsme se trochu neunáhlili, první pohled na švédskou krajinu, který se pod námi v malém okénku letadla rozprostřel, mi dokázal, že nemám pochybovat o čem. Nádherné tmavě zelené a místy až černé lesy, jezera a moře. Po přistání v Stockholmu jsme strávili den v tomhle úžasném městě, které jsem si představovala jako ledové království. Stockholm je naopak naprosto romantické město plné vodních kanálů, příjemných kaváren a úžasné architektury. Všichni místní obyvatelé, na které jsme narazili, se k nám okamžitě chovali vřele – doporučovali místa k cestování, památky k vidění, restaurace, ubytování. Náš průvodce, švédštiny znalý, se ihned dával s každým na ulici do řeči, všichni a všechno působili spokojeně. Proč také ne. Jak jsme se od průvodce dozvěděli, švédské království má jeden z nejlepších systémů sociálního zabezpečení. Lidé si tu mohou žít nad poměry Evropské unie a rodina je pro švédskou ekonomiku základním stavebním kamenem. Uvědomila jsem si, jak jsem do dneška o Švédsku nevěděla zhola nic, snad kromě toho, že jsem pravidelně pro nábytek jezdila do žluto modré nákupní krabice jménem Ikea. Úsměvy a vstřícnost místních lidí mě okamžitě nadchly k tomu, abych se snažila naučit alespoň základní pozdravy ve švédštině. Šlo mi to překvapivě rychle a některým slovům jsem měla pocit, že i občas rozumím. To díky němčině, která si je v něčem se švédštinou podobná. Navíc jsem se dozvěděla, že pokud bych se naučila švédsky, mohla bych se domluvit i v sousedním Finsku, kde se švédsky oficiálně mluví, na rozdíl od Švédska. Sice jsem z toho měla pořádně zamotanou hlavu, ale Benátky severu, jak se Švédsku říká, jsem si zamilovala. Švédové a švédština se mi líbili o to víc, že mi v ní neustále skláněli pochvaly – prý kdybych se naučila jazyk, mohla bych k nim krásně jako modrooká blondýna zapadnout. Přemýšlela jsem nad tím, jestli takhle milí jsou jenom lidé ve velkém městě, kteří jsou na turisty zvyklí, anebo zda jsou Švédi skutečně uzavření, jak se o nich říká. Sami Švédové tuhle domněnku popírali a tvrdili, že takoví jsou prý Finové, a proto pijí. Měli dokonce smysl pro humor. Celé pánské osazenstvo zájezdu si přálo potkat „švédský opalovací tým“, takže když už na výšlapech docházely síly, řeklo se, že na vrcholu hory nebo v cíli cesty čeká právě „ŠOT“, jak se vžila zkratka a pánům se šlo hned o něco lépe. Přestože se liší život ve velkém městě a na vesnici jako asi v každé zemi, Švédové jsou pohostinní i milí všude. Přestože ve vzdálenějších a severnějších částech země, která již není tolik osídlena jako jižní kraje, narazíte ve vesnicích na málokoho, kdo by uměl dobře anglicky, pomocí našeho švédsky mluvícího průvodce nebo našich rukou a nohou jsme se vždy na potřebném domluvili. I když jsme po některých náročných dnech byli utahaní jako malé děti, celý náš desetidenní výlet nás nabyl pozitivní energií a s mužem jsme se shodli, že se jednalo o naši nejlepší dovolenou, téměř druhé líbanky.
Ani po návratu ze švédských luhů a hájů náš zájem o Švédsko nepovolil. Kromě společných srazů s lidmi z dovolené jsme shlédli snad každý dokument, který o zemi běžel. Po měsíci od návratu z dovolené na mě začala dopadat únava. Jako kdyby všechna energie, kterou jsem na severu načerpala, byla pryč. Rychle se ale vyjevily důvody mé únavy. Podle propočtů už první den ve Švédsku jsem musela otěhotnět. A tak jsme si z naší dobrodružné dovolené kromě zážitků přivezli i malý švédský dáreček. A aby toho nebylo málo, s vidinou několika měsíců doma (pracuji jako zdravotní sestra na ARU a nemohu se teď pohybovat v tak náročném prostředí) jsem se rozhodla během mateřské nezahálet a přihlásit se do kurzů švédštiny. Jako byla naše dovolené last minute, v kurzech jsem byla zapsaná jako první (first minute) a předem se snažila alespoň základy do hlavy nacpat. Třeba, pokud tam se mnou bude náš očekávaný přírůstek docházet pravidelně, budeme z něj mít bilingivní dítě, smál se můj muž. Nakonec ho smích přešel, když jsem ho na lekce švédštiny přihlásila taky a přihlášku mu dala darem k čtyřletému výročí. Výlet do Švédska, i když vlastně vznikl původně omylem, se ukázal jako jeden z nejlepších omylů na světě – nejenom, že jsme si přivezli spoustu zážitků, zájem o švédštinu a hromadu fotek. Dovezli jsme si taky ten nejhezčí dárek ze všech – upevněnou a o člena rozšířenou rodinu.